Tuli letí domů II

Přelet z ČR na Slovensko je ve své podstatě hračka. Problém může nastat v podzimních měsících, kdy se krátí dny a zhoršuje počasí. A jak jsem s přeletem Tuláka vypořádal? To máte možnost zjistit v tomto příspěvku.

Moje maličkost s Tulym na letišti v Mladé Boleslavi

Asi si pokládáte otázku, proč jsem neletěl přímo na Slovensko, ale do Mladé Boleslavi. Jelikož byl můj Tuly pro mne nové letadlo, na kterém jsem nalétal do toho dne asi jen 3 hodiny, chtěl jsem mít jistotu, že poletím bezpečně. Proto jsem požádal svého kamaráda a zároveň vynikajícího aviatika Jardu Klacka, který byl, mimo jiné, stíhacím pilotem na MIGu 21 a dnes létá snad na všem, aby mi dělal tzv. safety pilota. 

Pplk. Ing. Jaroslav Klacek ještě v dobách, kdy sloužil vlasti jako stíhací pilot.

S oblibou říkám, že "Jarda by vzlétl i na vratech od stodoly", což není daleko od pravdy. Jeho láska k létání neskončila odchodem do zálohy, ale naopak, Jarda létá stále aktivně, i když rychlost letu trochu snížil. To dokazuje například jeho účast v letce historických letadel z kolekce muzea Metoděje Vlacha v Mladé Boleslavi, kde létá na několika typech letadel včetně jednoho z prvních českých letounů známého pod názvem Metoděj Vlach.

Metoděj Vlach, kterého pilotuje můj kamarád Jarda Klacek.

Tentokrát mne Jarda "sichroval" při přeletu dlouhém 523 km za ne moc valného počasí. Odstartovali jsme z LKMB ve 12.15 hodin a měli jsme přesně 4 hodiny na přelet, neboť v Bidovcích byl oficiální západ slunce v 16.20 hod. Každý, kdo zná Tuláky, tak ví, že jejich rychlost se pohybuje okolo 110 - 130 km/h, a proto mi téměř každý z mých kamarádů doporučoval nechat letadlo v Čechách nebo jej přelétnout až bude tlaková výše umožňující takový let. Když si pořídíte novou hračku a měli byste ji nechat ležet někde, kam nemůžete jen tak zajet a tudíž se ani pokochat pohledem, určitě uděláte všechno proto, abyste ji dostali do své blízkosti. A přesně to bylo mým hlavním cílem.

Opatovická elektrárna a v dáli Hradec Králové.

Po startu z LKMB jsme nastoupali do výšky 1800 ft AMSL a pokračovali jižním směrem na Pardubice, kde jsme podlétli jejich TMA a letěli směr Ostrava. Když jsme dolétli k letišti LKMT (Ostrava Mošnov), nebylo možné letět pod 2500 ft vzhledem k povětrnostním podmínkám, které jsme viděli za jejich CTR. Požádal jsem proto Prahu Radar o průlet TMA ve výšce 3500 ft, což bylo schváleno. Po opuštění TMA Ostrava I a přechodu na vlastní frekvenci jsme letěli směr Jablunkovský průsmyk, který se jevil jako schůdný pro náš let. Naštěstí jsme nemuseli až k Jablunkovu a přes Beskydy pokračovali pod oblačností v dostatečné výšce směr Čadca.

Beskydy v okolí Čadce.

Co se týče letu, vše probíhalo hladce a díky uvedenému motoru náš Tulák upaloval nějakých 150 - 160 km/h při 4200 otáčkách. K tomu se ještě přidal poměrně svižný vítr do zad a navigace nám chvílemi ukazovala GS až nějakých 110 kt, tedy 200 km/h. Celý let byl pohodový i díky náladě, kterou jsme měli, protože pro mne i Jardu je létání především radostí. Navíc Jarda je jedním z mých leteckých instruktorů, kteří na palubě letadla dokáží udržet své emoce na uzdě a zároveň vytvářet dobrou náladu, což je skutečně něco nezbytného. Proto, pokud budete někdo uvažovat v Praze nebo Středočeském kraji o pilotním výcviku, vřele Jardu Klacka doporučuji, protože je to praktik, těžký profík, pohodář a skvělý člověk. Osobně mu asi nikdy nebudu moct vrátit všechno, co pro mne udělal, ale i přesto se snažím s ním létat co možná nejčastěji, protože z jeho podání člověk získává stále nové a nové nedocenitelné zkušenosti.

S Jardou před Tulákem XXL na letišti v Bidovcích.

Z Čadce jsme pokračovali severně od Žiliny k CTR Tatry, před nimiž jsme vpravo viděli Ružomberok, Liptovskou Maru či Liptovský Mikuláš. Před vstupním bodem Liptovská Kokava jsem ohlásil naše záměry a řídící nás "vpustil" do své zóny.

Liptovská Mara a krásná mračna nad ní.

Když jsme CTR Tatry opouštěli, rozhodli jsme se přistát v Spišské Nové Vsi, abychom doplnili palivo a trochu se protáhnuli. Po přistání na LZSV jsem byl, po pohledu na své hodinky, doslova konsternován. 

Průlet CTR Tatry a v dálce je vidět letiště Poprad se svými dvěmi dráhami.

Náš let, od kterého nás většina lidí odrazovala a jiní čekali, jak budeme nocovat někde v polovině cesty, trval 2,5 hodiny. Velmi nám pomohl výkon našeho motoru, ale i vítr v zádech. Následně nám zbývalo již 30 minut do cílové destinace LZBIDO, tedy do Bidovců. 

Palubní deska mého Tulyho.

Po přistání v Bidovcích jsme byli srdečně přivítáni tamními aviatiky a majitelem letiště Otakarem Jirsákem, kterému moc děkuji za to, že má můj Tuly kde bydlet.

S mým kamarádem Dušanem Tomčíkem po přistání v Bidovcích.

...pokračování příště

Níže si můžete pustit video z líhně těchto skvělých letadel, kterým je bezesporu i Tuly.

Líbil se vám tento článek? Navštivte náš youtube kanál Létám, létáš, létáme nebo naší webovou stránku www.letamletasletame.cz .