Šťastný a zajímavý návrat zpět do ČR vlakem II 

Během života potkáte skutečně zajímavé lidi a je to normální. Pokud se vám stane, že během jedné jízdy ve vlaku potkáte nezávisle na sobě tři lidi, které nějakým způsobem spojuje jeden obor, pak je to téměř paranormální.

Unikátní foto z instalace imatrikulace na mém Tulym a s asistujícím Mirkem Jelínkem vlevo.

Svět je skutečně malý a ten aviatický je ještě menší. I po tomto zážitku jsem neskrýval své překvapení a pokud bych věřil na náhody, pak bych si myslel, že v tento den si je vybírám do konce života. Naše debata se opravdu rozjela a cesta vlakem, který měl navíc 1,5 hod. zpoždění příjemně ubíhala. Po nějaké době okolo našeho "spolku" procházela "nějaká" paní, která se na mne podívala a prohlásila: "Tak konečně vás vidím naživo, když už vás mám na Facebooku." Nechápavě jsem se na ni podíval a poprosil ji o vysvětlení toho, co právě řekla. "Děláte přeci s kvantovou vlnou, tak si to zjistěte," odpověděla mi poměrně rychle a nekompromisně, u čehož se potutelně usmívala.

"Jo, a napovím vám Jižní Čechy," usmála se. V tom okamžiku jsem tedy využil svých schopností a zapátral v kvantovém poli. Ihned na to mi přišla myšlenka na paní, která mne před poměrně krátkou dobou požádala na FB o přátelství a zároveň nedávno pozvala do skupiny "Textilní letectvo". 

A zde je naše parta z Jumbo Jet, tedy z Pendolina Košice - Pardubice, kterou svedla dohromady pravděpodobně náhoda anebo nějaky aviaticky Vesmir. To, že nám bylo v průběhu cesty všem skvěle, je však neoddiskutovatelné, protože jak jinak může být aviatikům mezi aviatiky? Takže zleva: Jarda Klacek, Míša Machartová, Tomáš, Olga a moje maličkost.

Ano, byla to Míša Machartová, která toho dne uzavřela počet naší debatní skupiny na 5 členů. Mnozí z vás ji jistě znají. Je to velká aviatička na všem možném a podporovatelka cestování vzduchem na mnoho způsobů. Moc si vážím toho, že jsme se potkali a mohli se poznat osobně.

...a poděkování

Celý příběh končí 4.11.2022 zhruba v 1.30 hod. na letišti v Mladé Boleslavi, kde jsem vyložil Jardu Klacka, kterému patří za mne obrovské poděkování za všechno, co pro mne na mé aviatické pouti udělal a díky němuž jsem si uvědomil co vlastně v létání chci, abych se dožil "mnoha nalétaných hodin při zachování vlastní konstrukce", jak mi vždy připomíná.

A zde má první anabáze Tuláka XXL končí. Můžete vidět, jak můj kamarád Jarda Klacek nasedá do svého auta a za ním hlavní budovu mladoboleslavského aeroklubu. Ta postava v pozadí vypadá jako živá, ale je to socha Metoděje Vlacha, který nám zřejmě mával na počest, že jsme vše zvládli na výbornou. Pokud máte problém s rozpoznáním detailů na fotce, pak se moc omlouvám, ale fotil jsem to v noci asi v 01:30 hod., čímž si samozřejmě nebudeme celý zážitek z předchozích dvou dnů kazit.

Moc chci poděkovat Mirkům Drahošům mladšímu i staršímu (ACM Drahoš Trutnov) a Mirku Mackovi  za jejich exkluzívní výtvor v podobě Tuláka XXL a v neposlední řadě Petru a Tomáši Podešvovým za původní konstrukci tohoto úžasného letadla a jeho následnou konstrukci a tvorbu.

Tři Mirkové, kteří vdechují život těmto nádherným strojům. Zleva: Mirek Macek, Mirek Drahoš ml. a Mirek Drahoš st. Foto převzato z portálu Trutnovinky.cz s jejich laskavým svolením. 

Autor fotografie: Miloš Šálek.

Dále bych rád poděkoval Leonu Likovskému, který mne přeškolil na mého Tuliho a pomohl mi s řešením mnoha neznámých s mým novým letadlem. Zároveň byl mým úplně první leteckým instruktorem a měl se mnou trpělivost při překážkách vycházejících z prvotního seznamování s aerodynamikou, gravitací a kritickým úhlem náběhu.

S Leonem Likovským během přeškolení na Tulyho.

Též děkuji Zdeňku Doubkovi za jeho pomoc s řešením určitých legislativních kroků a především za jeho trpělivost, když mne v roce 2019 učil létat na "ostruze", což se stalo rozhodujícím krokem k touze po létání právě na tomto skvělém letadle.

Tímto končí pouze 1. Anabáze Tuláka XXL, ale anabáze mého Tulyho teprve začíná a moc se těším, protože už teď mi v hlavě klepou nápady, co všechno pro vás připravit a co sdílet těm, kteří se třeba do vzduchu nedostanou. Takže jdeme na to aneb jak praví klasik: "Ale, paní Škopková, děti si mají hrát". 

Dále chci poděkovat Ivetě Šormové z LAA ČR za její vstřícnost a ochotu pomoct při dotahování určitých kroků, nezbytných pro vydání technického průkazu SLZ. Mnoho skvělých lidí mi pomohlo na cestě k mému snu různým způsobem, tak jim chci též velmi poděkovat a byli mezi nimi např. Mirek Macek, bez jehož křídla by můj Tuly nelétal, Milan Bábovka, který mi pomohl s revizí a přípravou záchranného systému Galaxy, Láďa Ábel, Pavel Mík, Letka Hubiles a mnoho dalších.

Jestliže vás zajímá více informací o mém novém kamarádovi Tulákovi XXL OK-BUL 72, pak můžete navštívit můj web www.letamletasletame.cz či stejnojmenný kanál na YouTube, kde budu postupně tyto informace přidávat ve větším množství.