Jak jsem letěl nad Bezděz

29.12.2022

Odlepuji se z mladoboleslavského letiště a z dráhy 22 točím ihned po vzletu vpravo. Ještě dát pozor, abych nepřeletěl vesničku Vinec, neboť v ní žije jeden věčný stěžovatel na hluk, který nad jeho domem způsobují letadla místního aeroklubu.

Hrad Bezděz v celé své kráse

Ale už jsem za Vincem, který jsem oblétl, takže pan inženýr K. může být spokojený a dobré vztahy zachovány. Přecházím do horizontu, což u Bristella obnáší ubrání plynu a nastavení plnění zhruba na 24 a v neposlední řadě přestavení vrtule na 4700 otáček, tedy na cestovní režim.

Motor si krásně brouká a já si dnes chci udělat pár fotek nádherného hradu Bezděz a vyjde-li mi trochu času, rád bych zaletěl nad Máchovo jezero. Na zpáteční cestě se mohu podívat ještě nad hrad Houska, o kterém se říká, že je brána do pekla a možná zavadím o jeden větrný mlýn. Tedy samozřejmě jen obrazně, protože snem každého aviatika je přistát bez zavadění o cokoliv na jeho trati.

Ale již mám nadmořskou výšku 2600 stop, což mi stačí na tento výlet naprosto v pohodě a nasazuji směr Bělá pod Bezdězem, která se nachází necelých 7 km východně od hradu Bezděz. Vždy hledám první orientační bod po své levé ruce pod křídlem, kterým je asfaltová práškařská dráha u Katusic. Mnohokrát jsem na ní trénoval nouzová přistání, tedy byla-li zrovna v provozu.

Bělá pod Bezdězem

Takže letiště Katusice mám za sebou a pokračuji rychlostí 170 km/h na sever, kde mne během několika minut přivítá malé městečko umístěné mezi dvěma lesy. Severně i jižně od Bělé jsou poměrně rozsáhlé lesy a především ten severní byl nechvalně známý jako vojenský prostor, který užívala v minulosti sovětská armáda. Dodnes se v jeho útrobách nachází letiště Hradčany (dříve Mimoň). Dnes bych si na něj mohl zaletět a pro radost i přistát, ale byl jsem několikrát upozorněn, abych na tomto letišti, i když je dlouhé skoro 3 km, byl opatrný, protože mnoho lidí jej využívá ke svým volnočasovým aktivitám a nejednou se přistávajícím aviatikům stalo, že málem narazili do bruslaře či maminky s kočárkem pohybující se na VPD.

Bělá pod Bezdězem

Nicméně se držím původního plánu a nad Bělou nad Bezdězem točím vlevo, kde očekávám dosažení nádherného monumentu, kterým není nic jiného než očekávaný hrad Bezděz. Ještě před ním, pod kopcem, vidím vesničku stejného jména, ale protože jsem postupně nabral výšku 3100 stop, začínám trochu vyklesávat, aby moje fotky byly alespoň k něčemu a hrad se dal s jistotou poznat.

Je třeba si dát pozor, abyste v případě větší zvědavost neklesali příliš a následně nebyli překvapeni kopcem nacházejícím se v zákrytu Bezdězu, jenž byl pojmenován Malý Bezděz. Výšku mám tedy ideální jednak z hlediska bezpečnosti, tzn. 150 m nad terénem a zároveň i z důvodu, abych mohl v pohodě fotit.

Bezděz - pohled z jihu a vlevo od něj Malý Bezděz

Nevím jak vy, ale zkoušel jsem fotit i na zrcadlovku a stále mi vyšel jako nejlepší iPhone. Používám jej proto neustále a naučil jsem se fotit jednou rukou, což přijde pilotovi vhod, obzvlášť v okamžiku, když potřebuje jednou rukou vést své letadlo, aby ona fotka nebyla jeho poslední.

Podařilo se mi udělat několik fotek a pokračuji k Máchovu jezeru, kde kroužím poměrně vysoko a to z bezpečnostních důvodů. Vyhodnotil jsem situaci, že v případě vysazení motoru by pro mne byla nejvhodnější plocha jižně od města Doksy ležícího na jižním břehu Máchova jezera. Vše je tedy v pořádku a mohu zde udělat několik otoček. Díky dobré viditelnosti je dohlednost vysoká a zřetelně rozpoznávám Českou Lípu.

Fotky vytvořeny a pokračuji směr Houska. Letím tedy na jih přes vesničky Ždírec a Tachov. Nepleťte si je se Ždírcem nad Doubravou a Tachovem v západních Čechách. Tyto vesnice jsou pouze pár kilometrů jižně za sebou od Doks. Po deseti kilometrech jsem nad čtvercovým půdorysem hradu Houska, z kterého nejde vůbec strach, ačkoliv pověsti o něm jsou mnohdy hrůzostrašné.

--------------------------------

Posuďte sami, co se mi podařilo stáhnout z hradního webu:

Traduje se, že hrad Houska by měl být starší než hrad Bezděz, který patří mezi naše nejstarší dochované hrady vůbec.

První otázkou, která se nabízí, je, proč byl vůbec hrad Houska postaven. Podle autorů článku Houska stojí v místě, které nemá ze strategického hlediska žádný význam. Nestojí poblíž žádné zemské stezky, nebyl hradem královským, neplnil ani funkci hraničního hradu, byl postaven v naprosto pusté krajině bez dostupného zdroje vody. Neexistuje žádný důvod, proč by měl být tento hrad zbudován.
Velmi zajímavý je i po architektonické stránce. Podle redaktorů je celý obranný systém zaměřený proti "vnitřnímu nepříteli". Snad se zde střežilo "něco", co se nesmělo dostat ven.
Podle legendy byl hrad zbudován na skále, ve které vedla průrva až do pekla. Peklem můžeme rozumět v podstatě cokoli. Právě nad touto průrvou má stát hradní kaple.
Traduje se také, že v podzemí hradu je množství podzemních chodeb a prostor, v nichž mají být pohřbeny "jisté věci" a kostry "nelidí". Místo, kudy bylo možno do těchto chodeb vstoupit mělo být označeno nad dnes již neexistující hradní bránou.
Je možné,že ještě předtím, než byl hrad Houska postaven, bylo toto místo natolik zvláštní, že připoutalo pozornost tehdejší vládnoucí třídy. Snad zde i existoval nebo existuje přestup do jiného světa, jehož obyvatelé mohou být od nás natolik odlišní, že splňovali představu o obyvatelích pekel. Autoři se tedy ptají: "Co to bylo za nebezpečí, které zřejmě ohrožovalo samotné základy feudálního státu, byl-li právě proti tomuto nebezpečí zbudován takový hradní komplex?"
Postava v mnišské kápi
Podle jiné legendy se na Housce a v jejím okolí zjevuje postava v černé mnišské kápi, která nemá obličej a sleduje opovážlivce, kteří by chtěli Housku navštívit v noci nebo zde dokonce přenocovat.Přijeďte si udělat vlastní názor na záhady, které náš hrad obklopují.

--------------------------------

Takže jsem trochu odbočil, ale Houska nafocena a pokračuji jihovýchodně směr Mladá Boleslav. Po dvou kilometrech mám vlevo Vrátenskou horu vysokou 507 m, tedy o 70 metrů nižší než malý Bezděz. Pod letadlem mám vesničku Libovice a vlevo, asi kilometr od vytýčené trasy je Nosálov.

Za moment vidím vpravo nějaký zámek, tedy on vypadá trochu jako statek. Pro identifikaci koukám do mapy, protože navigace mi neukazuje všechna města a vesnice. Mapa mne ujišťuje, že jde o zámek Lobeč a ještě před ním se vůči mně tyčí pivovar. V dálce pak vidím něco trochu většího, což by mohlo být Mšeno.

Po necelých dvou minutách letu spatřuji již předem avizovaný větrný mlýn Vrátno, který je pro nás aviatiky zajímavý tím, že jej koupil jeden z českých výrobců leteckých vrtulí Aleš Křemen. Ano, aviatik se nezapře, neboť již přes cestu u mlýna je kratší přistávací dráha. Letím proto níže a dokonce na mne někdo od mlýna mává, ale neodvažuji se přistát, neboť Bristell je půjčený a dráha mi na jeho potřeby přijde krátká. Ale není všem dnům konec a až budu mít někdy své vytoužené STOL letadlo, určitě Aleše Křemena zaletím navštívit.

Vracím se na původní dráhu a směr letu. Jakmile nastoupám nad 2000 stop, již vidím východně od sebe Mladou Boleslav. Ještě přelétávám Skalsko a nyní mám vlevo od sebe Katusice. Přelaďuji na frekvenci 123,610 LKMB a ohlašuji, že za tři minuty vstoupím do ATZ. Informace k přiblížení a přistání mi říkají, že dráha v užívání je stále 22, takže oznamuji, že vstoupím do druhé okruhové zatáčky levého okruhu dráhy 22 a mírně uhýbám na jih.

Při vstupu do druhé zatáčky následuje již běžná procedura na okruhu před přistáním. V poloze po větru kontroluji brzy, pasy, palivo a prostor 3. a 4. okruhové zatáčky včetně finále. Následně hlásím polohu po větru. Ve 3. zatáčce stahuji plyn, upravuji vrtuli na přistávací režim a rychlostí 120 km/h prolétám levý "bejz" dráhy 22 a otevírám malé klapky.

Dotáčím finále dráhy 22, otevírám velké klapky, protože nechci být moc dlouhý, neboť si chci, před dalším letem, ještě dát jeden Birell v skvělé kavárně v muzeu Metoděje Vlacha, což je též perfektní zážitek, obzvlášť v létě.

Upravuji vyvážení, hlásím finále a už se věnuji pouze přistání. Dráha se přibližuje a tentokrát si dělám rozpočet ještě do předpolí, abych dosedl přesně mezi praporky a mohl se co nejrychleji vrátit ke kavárně. Přibližují se novostavby před letištěm, již vidím sloupy veřejného osvětlení, trávu v předpolí letiště a jdeme na to!

Přichází přechodový oblouk, dostávám se podvozkem těsně nad zem a přitahuji knipl víc a víc k sobě. Letadlo má ještě dost síly, takže zvedá nos, ale síla mu ubývá a přesně podle očekávání dosedám mezi praporky pravé dráhy 22. Pokládám přední kolečko na zem a letadlo již jede po ranveji, ale zpomaluje a v určitém okamžiku mohu opustit dráhu vpravo.

Po uvolnění dráhy vše hlásím do rádia, vypínám přistávací světla, zavírám klapky a zajišťuji padák. Tím mám splněno vše, co je po přistání třeba a pojíždím na zasloužený drink.

Tím pro mne dnešní výlet končí. A kam byste se chtěli podívat příště?

--------------

Líbil se vám tento článek? Navštivte můj YouTube kanál Létám, létáš, létáme nebo naší webovou stránku.