Létání s Matějem

23.12.2022

Každý pilot jednou začínal a rozhodoval se o své kariéře, zda bude profesionální pilot či pouze sváteční, popř. aviatik sportovní. Mně se poštěstilo letět s mladým, talentovaným a šikovným pilotem Matějem Dankem, který studuje letectví na Letecké fakultě v Košicích.

Nejen to, že je velice šikovný aviatik, ale má k létání vztah, že by zkrátka létal na všem, co má křídla. A právě tady cítím, že to Matěj dotáhne jako pilot daleko. Nejen, že jsme si spolu zalétali, ale zároveň jsme hodně povídali, což mne utvrdilo v tom, že jeho létání je opravdu vášeň.

Když jsem mu předal řízení mého Tulyho, automaticky začal pilotovat se vším všudy, protože právě Tulák, ač je velmi pohodové a nezáludné letadlo, se musí skutečně řídit, na rozdíl od letadel, kde do nožního řízení nemusíte zasahovat téměř vůbec. Sledoval jsem jeho pilotáž a tento mladý aviatik velmi dobře cítil, kdy bylo třeba "šlápnout" do řízení a mám takový pocit, že se při tom ani nemusel dívat na příčný sklonoměr (kuličku).

Letěli jsme spolu z Bidovec přes Slánské vrchy, nad Michalovce a pokračovali k Zemplínské Šíravě. Nad vesnicí Kaluža jsme změnili směr našeho letu a pokračovali na západ, tedy zpět na mateřské letiště.

Ačkoliv byla poměrně velká zima, Tuly má poměrně slušné topení (z Číny ), takže nám bylo i docela teplo. V určitých okamžicích jsemmusel topení ubrat, protože se začal podchlazovat motor. To je v současnosti asi jediná "moucha" u mého éra, neboť díky skvěle řešenému chlazení se může právě v chladnějším období podchlazovat. I když jsem levý průduch (z pohledu pilota) za vrtulí téměř uzavřel, pravý, který sice není přímo před chladičem, stačí k tomu, aby se voda ochlazovala přímo v motoru, takže ji termostat zřejmě nepouští zpět do chladiče.

Toto jsme již s mistrem Drahošem, tedy výrobcem těchto skvělých strojů, řešili a už se prauje na úpravě pro zimní období.

Ale vraťme se k našemu letu. Matěje jsem nechal pilotovat sice z pravé sedačky, protože jsme to nepojali jako výcvikový let, ale i přesto si vedl znamenitě a domluvili jsme se, že jak mu trochu ubydou studijní povinnosti, přeškolí se na Tulyho, aby měl regulérní zkušenost i s letadlem na ostruhovém podvozku, což je rozdíl od těch standardních, která dnes převažují ve sportovním, ale i jiném malém letectví.

Je známo, že pokud člověk ovládá ostruhový podvozek, ta ostatní letadla jsou pro něj již hračka. To neznamená, že létání na ostatních letadlech mu jde samo, ale je to pro něj poněkud jednodušší, i když musí být i tak ve střehu před nepředvídatelnými situacemi, které mohou nastat v každém okamžiku při poletování, startu nebo přistání.

Přehoupli jsme se přes Slánské vrchy na západ a za Dargovským průsmykem na nás ihned vykouklo letiště Bidovce. Vstoupili jsme tedy do 3 zatáčky, pravého okruhu, dráhy 35, následoval pravý "bejz" a finále, které jsem si jako vždy vychutnal. Totiž přistání s Tulym je skutečná lahůdka. I když mnoho aviatiků má z "ostruhy" hrůzu, musím říct, že jsem si ji velmi oblíbil a přistávání s Tulym mne baví čím dál víc.

Takže přechodový oblouk, následuje podrovnání a pomalé dosednutí na travnatou část dráhy 35. Při dotyku se zemí necítíme téměř žádnou změnu a pouze se začínáme zaklánět, což signalizuje pokládání ostruhového kola na zem.

Dojíždíme k vratům areálu letiště, před kterými je nakreslená červená čára, signalizující, že dál se již nesmí pojíždět, takže brzdím, zastavuji Tulyho, dělám všechny potřebné úkony před vypnutím motoru a ukončuji dnešní výlet.

A pokud chcete celou dnešní akci vidět, potom se můžete podívat na video pod tímto článkem.