Panna nebo Baba?

Každý, kdo létá z mladoboleslavského letiště na malých letadlech, určitě zná trasu do Českého ráje. Je to asi první destinace, kam aviatik zamíří, když se chce proletět a zároveň pokochat krásnou krajinou.

Trosky v Českém ráji

Řekněme, že odstartujeme z dráhy 04, abychom to měli co nejblíž. Letíme na stroji Bristell OK YAI 14 zapůjčeném v letecké škole a půjčovně letadel Adventure Fly.

Nastartuji motor, spustím všechny potřebné přístroje, vyzkouším funkčnost rádia, protože i rádio se vám v letadle občas hodí. Překontroluji nastavení odpovídače sekundárního radaru. Odpovídač se u Bristella zapíná se spuštěním obrazovek, ale opatrnosti není nikdy na škodu, takže kontroluji, zda je nastaven na 7000.

Při rozjezdu lehce vyzkouším funkčnost brzd a pokračuji volně na start. Od hangáru uvedené společnosti pojíždím okolo čerpací stanice na křížení drah 34/16 a 22/04, kde oznámím službu konajícímu "afisákovi", že křižuji dráhu 34/16 a pokračuji na vyčkávací dráhy 04.

Po příjezdu na začátek dráhy 04, přesněji na její vyčkávací místo, provedu nejprve úkony před vzletem. Nevím jak vy, ale já osobně jedu od pedálů, tedy nožního řízení, přes upevnění pasů a uzavření kabiny (u Bristella). Potom pokračuji zleva přes palubku, kde provedu, mimo jiné, motorovou zkoušku, tedy stav obou magnet, dále plný výkon, stahnu na volnoběh, nastavím si tlak vzduchu (QNH) na výškoměru, odjistím záchranný systém, otevřu klapky č.1 a na závěr ještě jednou překontroluji zajištění překrytu kabiny. Proč jej kontroluji ještě jednou? V minulosti se mi právě u Bristella podařilo jednu stranu nedovřít a při zvýšení rychlosti na startu se mi pootevřel kryt. Ačkoliv jsem si to hlídal, podařilo se mi to na stejném letadle 3x po určité době. Naštěstí se překryt otevírá vpřed, takže nehrozila destrukce, ale i tak je to poměrně nepříjemné, protože na kabinu působí nejen síla vzduchu narážející na letadlo zpředu, která by měla kryt uzavírat, ale zároveň i podtlak, který naopak kryt kabiny odsává vzhůru. Kdo jste alespoň trochu přičichli k základům aerodynamiky, chápete, o čem mluvím. Od této zkušenosti jsem si řekl, že budu kabinu kontrolovat dvakrát a držím se toho.

Ale úkony mám splněny bez závad, následuje hlášení, že vstupuji na dráhu 04 a oznamuji vzlet. Je třeba pochopit, že na klubových letištích, i když je tam služba AFIS, jste jako pilot (PIC) zodpovědní za vše, co uděláte. Proto je třeba si neplést klasická malá letiště s řízenými, což se někdy stává. Takže oznamuji vstup na dráhu 04 a vzlet. Do rádia slyším kladnou odpověď a navíc informaci o regionálním tlaku a stavu větru na letišti.

Jelikož fouká vítr mírně z pravé strany, vstupuji na rozjezd na dráhu 04 pravá, abych měl rezervu, kdyby mne vítr při vzletu trochu snesl vlevo. Přidávám plný plyn, což dělám v klidu zhruba na tři vteřiny, abych letadlu nenaložil okamžitě nálož jako raketoplánu. Bristell se pohne a začíná se rozjíždět. Automaticky mám trochu přitaženou řídící páku a najednou cítím, jak se zvedá přední kolo, ale zároveň vnímám, jak mne vítr spolu s kroutivým momentem vrtule stáčí doleva, načež šlapu trochu levé nohy, abych vše eliminoval či vyrovnal.

Odlepuji se a procházím fází zvanou rozlet, abych dosáhl potřebné rychlosti 130 km/h. Nezapomínám na boční vítr nyní pro změnu lehce šlapu do levého pedálu, ale zároveň mírně kloním letadlo vpravo proti větru, abych zůstal stále v ose dráhy a během rozletu se neodchýlil.

Dosáhl jsem potřebné rychlosti, zvedám proto čumák letadla vzhůru, udržuji rychlost 130 km/h a stoupám nějaké 2-3 m/s na západ, přičemž lehce stáčím letadlo vpravo, abych se vyhnul zastavené oblasti v ose dráhy a následně továrnímu komínu, který trčí přímo ze Škodovky Mladá Boleslav a nachází se právě v ose dráhy, z které startuji.

Zástavbě i komínu jsem se úspěšně vyhnul a pokračuji na západ. Mezitím jsem ještě po dosažení výšky padesáti metrů zavřel klapky, takže letadlo se ještě více odbrzdilo a mohl jsem začít rychleji stoupat k obloze.

Přestavuji vrtuli na cestovní režim. Opouštím ATZ Mladá Boleslav, což ohlašuji stanovišti AFIS přes rádio a přelaďuji se na frekvenci 136,175 na Prahu Info, kde si ověřuji své informace o aktivaci prostor TRA61 a TRA62 nacházejících se západně od LKMB (ICAO kód letiště Mladá Boleslav). Dostávám odpověď, že oba prostory jsou aktivní, a proto si musím dát pozor, abych je nenarušil, což by mohlo mít další důsledky, ale o tom si můžeme říct někdy více v budoucnu.

Nyní letíme směr Český ráj, takže před námi je zhruba 5 minut letu. Největší siluetou této oblasti je zřícenina hradu Trosky. My k němu přilétáme z jihu a vidíme, jak se hrdě tyčí nad krásou okolní přírody a panoramat. Již ze školy vím, že ta malá tlustá věž je Baba a ta vyšší útlá zase Panna. Vyndávám telefon a dělám si pár snímků, i když vzápětí si říkám, že už jich stovky a telefon zase vracím zpět. Užívám si to poletování okolo středověké památky a je mi skvěle. Vždy, když letím do této lokality, ptám se sám sebe, zda údajná pověst o Panně a babě je skutečná nebo ne. Ale to už se asi nedozvíme, nicméně jsem moc rád, že máme v Čechách takovýchto památek opravdu nespočet a ke každé se vážou podobné pověsti, takže máme být na co skutečně hrdí.

Ale okolo trosek létám už dost dlouho, tak pokračuji na východ, kde jsou Prachovské skály a od nich letím nad Jinolické rybníky, což už je opravdu kousíček. A když už jsem zde, co kdybych navštívil mého prvního inspektora, u kterého jsem dělal leteckou zkoušku? Ano na letišti Jičín sídlí skvělý člověk a aviatik Jirka Šlemr, který mne přezkušoval na můj první pilotní průkaz. Nakonec se dívám na hodinky a uznávám, že by nešlo jen o přistání, ale když se zakecám, tak neznám čas a po mně si letadlo bere zase někdo jiný, takže nemohu být tak neohleduplný, protože určitě i další nájemce se těší do vzduchu stejně jako já.

Takto to vypadá, když potkáte u Trosek v podvečer horkovzdušný balón. Bohužel, trochu se tam vloudil stín, ale pro atmosféru letu u Trosek s balónem t snad postačí.

Otáčím letadlo, v dálce vidím město Jičín a severovýchodně od něj Valdice s pověstnou věznicí, ale to už mířím západně na Turnov, před nímž se objevuje, pod mým levým křídlem, zámek Hrubá skála a následně hrad Valdštejn. Za ta léta si vždy říkám, že se musím na ty zámky a hrady podívat osobně. Takže asi až v příštím životě 

No, ale přede mnou vidím v dálce Trutnov, takže mírně uhýbám vlevo a letím přímo na Mnichovo Hradiště, přelaďuji si jejich frekvenci LKMH 120,405 a ohlašuji, že za 3 minuty dosáhnu jejich ATZ a hodlám pokračovat směr LKMB. Dostávám informaci, že ATZ bez známého provozu a mám jim ohlásit výstup.

Po levé straně vidím mé oblíbené letiště Všeň, kam velice rád létám a kde jsem též jednou zažil při vzletu poměrně horké chvíle, ale to je na samostatné vyprávění nebo se můžete podívat na video pod tímto příspěvkem.

A jsme u výstupu z ATZ Mnichovo Hradiště, pod námi je dálnice Praha - Liberec a vidím objekt, na který jsem se vždy jako malý kluk těšil, když jsme tudy projížděli s rodiči do Jizerských hor. Bylo to dopravní letadlo umístěné na odpočívadle u dálnice a používané jako restaurace.

Vedle je městečko Bakov nad Jizerou a já pokračuji k Mladé Boleslavi. Vzhledem k tomu, že vítr na letišti již utichl, požádal jsem obsluhu rádia, zda mohu jít na přistání na dráhu 16. Můj úmysl byl schválen, ale mám ohlásit jak dosáhnu polohu finále dráhy 16.

Blížím se na tzv. dlouhé finále (které sice oficiálně neexistuje pro malá letadla, ale i přesto se běžně užívá a každý aviatik ví, o čem hovořím), které využívám k tomu, abych udělal všechny potřebné úkony, takže kontroluji palivo, pasy, prostor na finále a snižuji rychlost na 120 km/h, přestavuji vrtuli na 5300 otáček, tedy na přistávací a startovací režim. Otevírám malé klapky.

Následně jsem již v poloze "finále" dráhy 16 a ohlašuji to do rádia. Dostávám kladnou odpověď, že dráha je pro přistání volná. Vidím, že jsem mírně vyšší, takže otevírám druhé klapky a následně hned třetí, abych byl schopen přistát co nejblíž u prahu dráhy.

Po přelétnutí údolí před dráhou 16 se již plně soustřeďuji na eventuální pohyb, který by mohl být na cestě před prahem dráhy, ale nic se tam nehýbe, což je důležité. Přecházíme tedy do přechodového oblouku, podrovnávám a dosedám na dráhu 16.

Po zastavení letadla zavírám klapky, zajišťuji záchranný systém, vypínám přistávací světla a pojíždím k hangáru, odkud jsem se vydal na svůj dnešní let.

Tady máte slíbené video, kde zažívám horké chvíle na vzletu z letiště Všeň

Užil jsem si to znamenitě a již se těším na další. A kam to bude tentokrát? Co kdybychom si vylétli třeba na Bezděz?

Viděli jste již můj YouTube kanál?